Podle sborníku „Gótové a Getové“, sestavil Asen Čilingirov *),

Vydavatel „Ziezi ex kuo Vulgares“, Sofia, 2005, str.232

Převzato ze zdroje: http://www.bulgarite.info/node/6

Publikováno v neděli 2007/05/27

 

Následují stať (esej) je zasvěcena svérázné diskusi v historické literatuře na téma „Gótové“. V roce 2003 byla vydána kniha s názvem „Gótové a starogermánská kulturně-historická účast na bulharském území sestavená Dr. Rosenem Milevem. Vyd. Balkanmedia, 2003, str. 120, podle projektu „Balkánské mediální akademie“… „financované evropskými fondy a vydání knihy bylo uskutečněno s pomocí Velvyslanectví Norského království v Sofii“. Autory jsou kromě R. Mileva, ještě 4 profesoři a 6 doktorů. Je přirozené, že tento autorský kolektiv utvrzuje germánský původ Gótů. Vždyť jsou za to placeni a mnoho německých badatelů to přeci tvrdí také. A popravdě vždyť Gótové byli snad všude! Pod jménem Getové na Balkánech, na sever od Dunaje, ale i na Krymu (ale Němci tvrdí, že tam byli Gótové a vytvořili zde stát Hermanaricha), pod jménem Gótové byli v Panonii, Itálii, Španělsku a dokonce v Africe. Jde o velice vhodné plémě, k tomu, aby bylo označené za germánské a pro podporu germánské expanze v 19. a 20. století. Nacisté „na počátku 2. světové války nově ovládli polské přístavní město Gdyně na Baltském moři a přejmenovali jej na Gotenhaven a chystalo se přejmenování Krymu na „Gotenland“ a Simferopolu na „Gotenburg“ a Sevastopol na „Teodorichhaven“, to vše se stalo tématem pozdějšího Norimberského procesu“.

Bohužel dávní historici nevěděli, že je třeba o tom psát, že Gótové jsou dávný germánský národ a že byli také Getové, jeden z velikých tráckých národů.

A protože zde jde také o Krym, první kritické poznámky k této otázce se objevují v ruské literatuře ve statích D. Ilovajského v Ruském věstniku, listopad/prosinec roku 1871 a v jeho sborníku v knize „Hledání počátku Rusi“, Moskva, Astrel.

Velmi brzo reaguje i velký bulharský historik Gančo Cenov. „Souběžně se zesílenými manipulacemi německých historiků v „gótské otázce“ vzniká i široká vědecká literatura proti ní. Významné místo proti ní, jak ve vztahu k vyčerpávající kritické argumentace proti nepodloženým a fantazijním tvrzením německých autorů a také z důvodu její aktuálnosti a priority při zkoumání „gótské otázky“, náleží bulharskému historikovi Dr. Gančo Cenovovi (1870-1952), který celou řadou publikací na toto téma a ukazuje směry vyjasňování uvedených problémů… “. „Na prvním místě jsou jeho monografie: Původ Bulharů a počátek bulharského státu a bulharské církve, Sofia, 1910, reprint, Varna, 2002 ..“ a jiné viz „Gótové a Getové“, str. 23.

V knize-sborníku „Gótové a Getové“, v části zasvěcené G. Cenovovi (str. 107-120) „Gótové a Germáni. Pro koho přeložil Ulfil bibli pro Germány nebo Tráky?“ píše Cenov: „Vycházeje ze zpráv Jordanese …, podle kterého Gótové zpočátku žili ve Skandinávii, je historikové považují za Germány. A protože byli Germáni, jména jejich panovníků jako Vidimir, Valamir, Teodorech jsou považována za germánská a jejich gótský biskup Ulfil přeložil pro Góty – Germány Bibli. Protože jsem osočován, že jsem z Germánů vytvořil Tráky nebo Bulhary jsem nucen se k tomu vyjádřit. Studoval jsem dějiny Getů a neznám žádného germanistu, který by považoval Gety za Germány… . Germanisté považují Gety za Tráky a vysmáli by se všem, kteří by je považovali za germánský národ. Pokud je tomu tak, nerozumím jaká protiklady vnikají mezi mnou a germanisty, když říkám, že Getové jsou staří Trákové a nejsou Germány. Jak již bylo dokázáno legendy o přesídlení Gótů ze Skandinávie jsou pouhou legendou, která se vztahuje k původu Getů a netýká se germánských Skandinávců. Getové jsou vysídlenci ze Skandinávie, píše Jordanes, který v záhlaví své knihy přidává „O původu a činech Getů“.

Jordanes je Get-Gót a neustále píše ve svých dějinách o Getech-Gótech tu jedno tu druhé jméno. Cenov vysvětluje označení „e“ přechází v „ó“ v hloubi věků a „Getové“ se mění na „Góty“. Dávní historikové potvrzují: „Tak Pavel Orozij píše ve 4. stol. „… tito Getové, které dnes nazývají Góty“, a Filistorg píše: „… Skytové ze druhé strany Dunaje, které staří autoři nazývali Gety a součastní autoři – Góty“… „Claudius Claudian, který byl součastníkem Alaricha, oznamuje, že Alarich v čele Getů napadl Itálii. Podle Casiodora getský král Viting(es) nazýval gótský národ „geticus polulus“ a je mnoho dalších podobných důkazů.

„ Ale ne jenom jméno Getů ale i z obsahu, který Jordanes vkládá do svých Dějin Getů, že má na mysli zejména Gety, dokonce když o nich píše jako o „Gótech“. Hrdinu z Troje Telefa nazývá „Gótem“. Getská královna Tomiris je pro něho také gótskou královnou. Herodotem a Strabonem vzpomínaný filosof a bůh Zalmoksis se podle Jordanese vyskytoval u Gótů… Jordanes zjevně popisuje staré Gety, které nazývá Góty, přičemž vždy zvýrazňuje rozdíl mezi Góty a Germány. Ale Jordanes není samotný, kdo pod označením Gótové má na mysli Gety stejně tak například Eusebius rok 340 našeho letopočtu píše ve své kronice, že „Gótové nazývali Zalmoksise svým božstvem“. Znamená to, že antičtí spisovatelé chápali pod označením „Gótové“ staré trácké „Gety“.

Čilingirov vysvětluje: „O etnických zvláštnostech národů, které sídlily na dolním toku řeky Dunaj v době 1. století po Kristu a jejich jazyk nám zanechal svědectví i římský básník Ovidius, který prožil své poslední desetiletí svého života ve vyhnanství v těchto místech. Ten nazývá tyto národy Gety, Sarmaty a Tráky bez toho, aby je rozlišoval, naučil se jejich jazyku a dokonce v jejich jazyce píše verše.

Jméno Getové se v prvních stoletích naší éry v oblasti severně od Dunaje nemísilo s názvem „Dákové“, s tímto tvrzením se může současný čtenář často setkat v historické literatuře – památní nápis o rozhodujícím vítězství Trajána v Dácii, po této události je část území na druhé straně Dunaje připojena k Římské říši, podrobený národ není nazýván „Dákové“ ale „Getové“ … kdo jiný když ne římský císař a jeho první vojevůdce by měli vědět, který národ byl vlastně poroben a jak se tento národ nazýval. … Chápání „Getové“ se dubluje a ve středověku je zaměněno „Mízi“ nebo „Mízijci“, které vychází z pochopení etnonymu „Besové“ a používá se jako název stejného obyvatelstva na stejném území.

Z toho to pojetí pochází i chápání významu „Vizi“ nebo „Vezi“-Gótové pod tímto názvem autoři, součastníci události označovali obyvatele na územích nacházejících se severovýchodně od hranic Římské říše na rozdíl od tak zvaných „ostro“-Gótů, kteří naopak sídlili na územích umístěných západně od nich. Tato dvě jména součastní němečtí autoři „překládají“ jako „vestgótové“, tj. východní Gótové, přestože „východní“ Gótové žili na západě a „západní“ na východě! A pod označením „Gótové“ je všechny považují za „Germány“.

„Jak již bylo vzpomenuto, antičtí autoři mnohokrát upozorňují, že toto místní obyvatelstvo, které tito nazývají souborným pojetím za „Tráky“, „Gety“ a „Skyty“ nebo s jejich jmény některých samostatných národů nebo rodových skupin za „Tribaly“ nebo „Besi“ (respektive „Vizi“ nebo „Mízi“), mnohokrát nalézalo svou záchranu před nepřátelskými útoky vně Dunaje. Tak se to událo při pochodu Dária (v 5. stol. před Kristem), při pochodu Alexandra Makedonského (4. stol. před Kristem), za častých pochodů Římanů v době 1 a 2. století po Kristu. Po opadnutí nebezpečí se většina obyvatelstva zpravidla znovu vrací do své vlasti na druhý břeh Dunaje.

„Z historických pramenů zjišťujeme, že stejný tento národ, který se nazýval „Getové“ a od 2. stol. po Kristu je znám pod názvem „Gótové“, měl svého duchovního učitele a biskupa jménem Ulfil(a), který jej vrací do rodné vlasti na jih od Dunaje a překládá do jeho jazyka Bibli“.

Sergej Lesnoj (str. 121-184) v části „Kdo jsou „Getové“ píše:“… po porážce Dáko-getského státu Tramínem (r.107 po Kristu) ustupují Getové až na severní černomořské pobřeží… Později po méně jak sto letech tito stejní Getové se znovu vracejí do sféry západní politiky, přičemž je již nazývají nejenom Gety ale také Góty.“

„Je zjevné, že zde nebylo žádné přerušení vývoje dějin dávného národa Getů, byla pouze doba, kdy je nazývaly Góty, a později především Góty a vše skončilo tím, že na konci je opět začali nazývat Gety. … Nedošlo k žádnému střetu celé skupiny germánských národů s Góty, nedošlo ani na jejich ovládnutí severního černomořského pobřeží. Došlo pouze k obrození starého getského státu a bohaté historie stejného národa v pozdějších stoletích. Tímto způsobem se odstraňuje i archeologická záhada: Proč Gótové, pokud přišli z Pobaltí, nedonesli s sebou ani ty nejmenší stopy své kultury? Jde přeci o národ, který zatřásl Římem a nakonec jej podrobil? Jak je možné, že Gótové, kteří ovládli Itálii, Gálii, Španělsko, Severní Afriku atd. nezanechali po sobě žádné písemnosti, dosahující podle některých autorů takových výšek, že i Bible byla pro ně přeložena do gótského jazyka? Kde jsou památky, stavby, náhrobní kameny s gótskými nápisy? Kde jsou ostatní gótské rukopisy…“

„Je důležité, že Jordanes vždy rozlišoval Góty od Germánů … Očividně historik Gótů je sám Gótem podle původu, věděl, že existuje rozdíl mezi Góty a Germány… Znamená to, že obyvatelé levého břehu Dunaje se nazývali před Sarmaty, Melanchleni (černoodění), Gety a dnes (počátek 6. stol.) Góty. Následuje požádat příznivce progermánské teorie zodpovědět, kdy v dějinách Germánů byli tito nazýváni Sarmaty nebo Melanchleny?“

„Jedno je nesporné: ještě v dobách Herodota na Balkánech a při Černém moři žil velký národ s dlouhou před historií nosící jméno Getové. Stát Getů existoval v průběhu mnoha století a měl dosti vysokou kulturu. Historikové poznamenali, že již před počátkem naší éry Getové byli podobni mnohem více Řekům než barbarům, v té době měli znamenité filosofy, zvláště jejich víra v nesmrtelnost duše atd. Tento mocný stát vstupoval do vážných střetů s Perskou říší a vycházel z vojenských střetů jako vítěz.

Ferdo Šišič píše na (str. 188): „O nějaké slabé góto-slovanské tradici v Dukle hovoří i fakt, že ve středověkém Srbsku označení „Gót“ označovalo Bulhara ne Slovana. Tak syn Štefana Nemana, král Štefan Prvorozený …, v biografii svého otce píše: „Jeden ze zběhů stejného národa Gótů, nazývaného i bulharským podle jména Strez se oddělil na západě od mého státu (tj. od Srbska)“.

Georgi Sotirov (str. 218-230) píše: „Podle jedné obecně přijaté teorie je gótský jazyk germánským. Zkoumání ranných gótských jmen však odhaluje odlišné zvláštnosti, které jednoduše nesouhlasí s tímto chápáním. Ze stejného důvodu některá gótská slova, uvedená v dokumentech z 5., 6. a X. století ukazují určité ne-germánské rysy“. Základní prameny, které zkoumá Sotirov jsou Gótské dějiny Jordanese z 6. století, Dějiny válek od Prokopa a Dějiny Franků Gregora z Tur. V té době bylo psáno především v latině a proto Sotirov srovnává základní gótská jména s hunskými, tráko-makedonskými, slovanskými a germánskými: Valamir, Mirko, Božil, Attila atd. jména podobná germánským nenachází. V sedmi vybraných gótských jménech stejně tak chybí německá podobnost.

V tomto krátkém materiálu není možné zvýraznit ani v krátkém resumé dostatečně úplný důkazový materiál o tom, že Gótové jsou vlastně Getové odtud spíše Trákové (a Bulhaři). Nezavrhuji tvrzení S. Lesnoje, že část Dáků, Getů a tím pádem Tráků jsou více Slované. Na straně 155 je možné číst zajímavý text. „Jeden z následujících králů byl Filimér. V dávnosti velká část slovanských jmen měla zakončení na „mér“ a „mir“, přičemž jedno jméno bylo užíváno ve dvou variantách: Vladimír, Vladimér a tak podobně. To nedokazuje, že všichni Gótové byli Slovany, není však bez pochyb, že Slované jsou v určitém slova smyslu propojeni s Góty. Já bych odpověděl, vždyť všechny a mnohem více národů (balkánských, černomořských a dalších) pocházejí od Pelasgů, kteří jsou starší než Trákové a Heléni. Herodot píše (str. 53, str. 96 a str. 55) přesně to jsou Pelasgové.

Čilingirov píše (str. 52): „… přítomnost často užívaných „slovanských“ slov a osobních jmen v „tráckém jazyce“ a to ještě v nejraněji doložených písemných zdrojích historické epochy nám ještě nedovoluje přijmout, že tak zvaní „Slované“ a „Trákové“ jsou dva odlišné etnosy, hovořící různými jazyky a ne jeden etnos, projevující se ve dvou velmi blízkých ve své fyzické variantě jejichž jazyky jsou nářečími jednoho obecného jazyka.“ Určitě je to ten Pelasgů.

To vysvětluje i blízkost bulharských jazykový nářečí s těmi slovanskými i to, že miliony Bulharů se v dávnosti vlily v poříčí řeky Volhy (také Bolhy) do ruské národnosti v okolí Kyjeva, Krymu a Ukrajiny. Před 500 ruských rodinných názvů, knížat a dvořanů jsou bulharsko-„tatarského“ původu jako například „Suvorov, Kutuzov, Glinka, Tuchačevkij, car Boris Godunov, Turgeněvi a mnoho dalších. (Viz. Tatjana Jarušina a kniha Alfréda Ch. Chalikova „500 ruských rodinných jmen bulharsko-tatarského původu“ Vydavatelství TANGRA, Sofia, 2005, str. 160). Před našimi historiky stojí mnoho úkolů pro zkoumání historických svědectví o národech Pelazgů, Gótů, Getů, Idelců, Trojanů a mnoha dalších hypotéz, záhad a legend.

Binoni

*) Asen Čilingirov narozen roku 1932 v Sofii. Vystudoval historii, hudbu a dějiny umění v Bulharsku. Od roku 1964 žije a pracuje v Berlíně, Německu. Zde dokončil studium dějin umění na Humboltově universitě. Je autorem více jak 400 vědeckých prací. Mezi těmito pracemi je “Velké dějiny křesťanského umění v Bulharsku” a “Kulturní historie Bulharska” vydané v němčině v BRD a NDR. Pan profesor přednáší na Berlínské a Lipské universitě. Je hlavním konsultantem Balkánského umění v Encyklopedii středověkého umění v Římě v období let 1984-1995.

porovnej Getiku v latinském originálem: http://www.gumer.info/bibliotek_Buks/History/iordan/03.php

Intervue v časopise “Politika” 4-10.června 2005

- Pane Čilingirove, jaký jste měl důvod k publikování sborníku “Gótové a Getové?”

- Důvodem bylo vydání jiného sborníku před sborníku před dvěma lety s označením “Gótové”. Zde obsažená tvrzení neodpovídají svědectvím, která pramení z historických zdrojů a které získáváme při zkoumání památek duchovní a materiální kultury, ani skutečnosti. Tato svědectví, a není jich málo, a není možno je opomíjet. Jsou mimo jiné výsledkem velkého rozvoje doprovodných věd v posledních desetiletí, například biologie, chemie, knihovnictví. Výsledky nám dali možnost podložit přehodnocení toho co se mnoho století tvrdí ve vztahu ke všemu co zasahuje původ a existenci bulharského národa.

- Kdo jsou Gótové, odkud přišli, kam odešli a mají něco společného v Gety? A jsou to předchůdci Germánů?

- “Otázka Gótů” je bezprostředně spojena s některými nejpodstatnějšími problémy starých a středověkých dějin našeho národa. Jako je jejich původ, jazyk a písemnost, jeho obyčeje a náboženské vyznání. Je spojen s jeho kulturou a uměním, s jeho přínosem k pokladům světové kultury. A zvláště k jeho místu pro evropskou civilizaci, což není zcela na její periférii jako nežádoucí přívěšek ke “sjednocené Evropě”. Pokusy odhalit starogermánskou přítomnost na našem území, spojenou s Góty, nějakou vazbu Germánů s Góty a tím s bulharskou etnogenezí jsou neopodstatněné. Gótové jsou Getové a tím pádem Trákové. Ti stejní ve 4. století jsou nazýváni Mízy a Bulhary v řadě historických pramenů. Je to zaznamenané i Pajsijem Chilendarským v “Historii slavjanobulharské”. Jde o původní obyvatelstvo Balkánského poloostrova, které v povětšině případů vždy žilo na stejném místě. Nebylo zničeno, nezmizelo tak, aby se stalo základem pro jiné národy, nebo aby bylo zaměněno jiným. Valafrid Strabo píše v 9. století, že Gótové nebo Getové přeložili do svého jazyka posvátné knihy, hovoří i o zachovaných dokumentech, které to potvrzují. Podle jeho zdrojů byla náboženská bohoslužba u některých skytských národů, jako u obyvatel města Tomi, uskutečňována ve stejném jazyce. Hovoří o počátku 9. století. Obyvatelé tohoto místa se nazývali Trákové a Mízijci. Strabo je Germán, a pokud by tito obyvatelé byli Germány on by je takovými nazval také!

- O jakých překladech píše Strabo? Píše o gótské Bibli sestavené Ulfilem?

- Ne jenom. Gótové pro které Ulfil přeložil Bibli, žili na prostoru od Bílého moře až po dolní tok Dunaje. Biskup Adrianopole (Odrinu) byl nazýván “Biskupem Gotie”. Ulfil přeložil Bibli pro staré Tráky. Gančo Cenov jen nazývá zakladatelem bulharské církve. Otázka tzv. “Gotské bible” je těsně spojena s otázkou ranného křesťanství obyvatelstva našich zemí a složitým komplexem otázek ve vazbě jejích jazyka a písemnosti.

- O jaký jazyk se jedná a jaká je ta písemnost?

- Překladatelem Bible do latiny je svatý Jeroným (žil v letech přibližně 347-420). Byl nalezen text filosofického traktátu Etikose Istrose v latinském překladu svatého. Na jeho poslední straně jsou poznamenány údaje o autorovi traktátu, podle Sv. Jerovýma “pocházel z významného Skytského rodu”, žil ve 4. století v dnešní Dobrudži a napsal práci ve svém rodném jazyce a písemných znacích jedné abecedy, která byla předána jako celek. Tato není ničím jiným než tzv. hlaholice! Sv. Jeroným nejenom upřímně doporučuje její uzákonění pro potřeby svatých knih, ale také jí rozšiřuje ve své rodné Dalmácii, kde je používána až do 18. století. Je tam také pojednání, že o jí také vytvořil. Autoritativní učenec Hraban Maur (žil v letech 780-856) ve své práci “O zdokonalování jazyků” píše, že po židovské, řecké a latinské abecedě, byla vytvořena filosofem Etikem abeceda, kterou Sv. Jeroným rozšiřoval jako svou variantu v rodné zemi samotného Hrabana, protože chtěl rozšířit povědomost o této abecedě.

- Z toho plyne, že nejsme žádní “Slované” ani před Soluňskými bratry jsme nepsali pouze se “zářezy a čarami”, jak je psáno v díle “O písmenech”…

- Podle autora traktátu plyne, že národ, který autor rozumí pod tímto názvem po celé věky používal v překladu do svého jazyka a celá literatura je zapsáno ve hlaholském písmu o používání křesťanské bohoslužby spolu se Starým zákonem, který je přeložen dokonce dříve než byl učiněn překlad do latiny. Podle Dr. Božidara Pejčeva je jméno Maurus Hraban nesprávně vyloženo jako “Černoryzec Chrabrý” – “O písmenech” je doslovný překlad ze záhlaví Hrabana a text v podstatě představuje polemiku proti Mauru Hrabanovi. Jméno autora je dosud neznámé, ještě nejasnější je původ napsaného textu. Až k nám nedošel celý text, chybí jeho začátek a jeho konec, velice pečlivě byli odstraněny. Je očividné, že s textem bylo s určitostí manipulováno.

- Jakou tedy abecedu rozšiřovali Cyril a Metoděj? Co tedy je cyrilice?

- Úkolem Svatých bratří bylo reformovat hlaholici s využitím “řeckých” a “latinských” znaků, doplněných o chybějící dvě písmena pro psaní zvuků příslušejících bulharštině. Pouze drželi zdokonalení pět století staré “hlaholské” abecedy. Protože dávno existující knihy pro bohoslužby určené místním křesťanům jsou spolu s jazykem ve kterém jsou zapsány, byli nepřijatelné pro římskokatolickou i cařihradskou patriarchií. Bylo nutné přijmout toto “kolumbovské” rozhodnutí, pro legalizaci křesťanství v těchto zemích spolu s uznáním posvátného charakteru písemností. Protože instrumentalizace církve v obou říších je provázena vysvětlením, že tyto církve jsou ty pravé “pravoslavné” a první křesťané v Evropě jsou označováni za heretiky a nepřátele. Transkribce bohoslužebních knih z “hlaholice” do “cyrilice” je představována za jejich nový překlad, vhodný pro obě “pravověrné” církve. Proběhlo to rychle a snadno, protože šlo o slova v jednom a témže jazyce.

- A přeci co se stalo s těmi Góty? To se vypařili? Nebo se vždy po etapách obyvatelstvo našich zemí ze základu změnilo. Trákové se přesunuli do nebytí, Skytové přicházejí a odcházejí, Slované zalévají poloostrov, potom Avaři jej opět do osidlují, po nich Hunové a na konci “Bulhaři-Tataři”. Je to vůbec možné?

- Není to možné. A nic takového se neudálo. Není možné, aby kočovná plemena vytlačila místní usedlé obyvatelstvo, které zde žilo po tisíce let. Příchod těchto národů ve vším svým dobytkem a jiným majetkem z konce světa do míst střední a jižní Evropy a jejich úplné vymizení, bez toho, aby zanechali nějaké stopy se příčí každé logice a není v souladu s historickými prameny. Vezměme Slovany. Přišli k nám z tisíc kilometrů vzdálených blat Zakarpatí, i do dnes jde o nejméně řídce osídlené části Evropy. Odkud se zde vzali miliony přesídlenců, kteří pouze za jedno, dvě desetiletí vyplňují celé území Jihovýchodní a Střední Evropy a z rybářů se mění v zemědělce? Pohyby takových mas obyvatelstva nejsou zachyceny nikým ze soudobých letopisů! Historické prameny vzpomínají pouze o výpadech skupin smíšeného etnického a kmenového původu nejde však o “invazi Slovanů”, jak běžně naši autoři užívají slova pro “napadení”. V podstatě všechny údaje hovoří, že po napadení všichni útočníci se stáhli nebo byli odraženi, o žádné přesídlení nemůže být řeč. Roku 896 potrhuje Car Simeon I. v dopise císaři Romanovi Lakapinovi historická práva svého národa na území na kterých žije tento národ celá tisíciletí.

- Znamená to, že pokud se hovoří o “Trácích”, “Skytech”, “Getech”, “Gótech”, “Mízech” a “Bulharech”, je třeba je považovat za jedno totožné a dávné obyvatelstvo Balkánu, jejichž jádro je po tisíciletí stále zde?

- Ano. Tak to vyplývá z historických pramenů.

- Mnoho historiků a církevních zástupců s tímto nebude souhlasit

- Nebude. Ale je čím dál větší počet lidí o tom již přesvědčených. Velice těžko a pomalu ale pravda se prosadí. Věřím mladým bulharským vědcům.

Překlad: Nikolaj Nikolov 30.06.2008

Original textu sa nachádza na stánke N. B. Nikolova http://www.sarakt.eu/